Bojíte se rádi?

Bojíte se někdy? Ne? Já teda jo. A docela ráda 🙂 Proč? Protože mi to pomáhá jít dál, jít za své hranice.

Naposledy jsem se bála minulý týden. No jsem už velká holka, ale stane se. Když se zapomenete v lese, dojde vám baterka v mobilu, padne mlha, za chvíli se stmívá a všude to klouže. Čekáte, kdy na vás vyběhne prase nebo s sebou seknete a zůstanete tam 😀

Byl to takový malý strach 😉 I tak jsem byla ráda, když jsem sešla na silnici a pak se v klidu vracela domů. Byl tam i pocit radosti, že jsem to zvládla. Že jsem nepanikařila, zachovala klid a nenechala můj mozek přehrávat ty děsný story.

Kdy se ale bojím ještě víc je, když visím někde na feratě a není tam nikdo, kdo by mi pomohl. Musím to dát. Tak třeba tenhle žebřík byl výzva sám o sobě, byly jsme tam samy s kámoškou a i když jsme chvíli váhaly, nakonec jsme ho daly. A vcelku na pohodu.

Pak ale přišel trochu těžší úsek, no vlastně jen lano a kolmá skála. To vyžadovalo sílu v rukách, která ale po šplhání po žebříku a dělání blbostí už moc nebyla. Nikdo nikde, kámoška přede mnou. Nezbývalo než to dát. Pud sebezáchovy je neskutečně silný. V takových chvílích si říkám, kde se ta síla vzala.

Tyhle chvíle mi dodávají odvahu a sílu ještě dlouho potom. Většinou tehdy, když si říkám, že něco nejde, že na něco nemám. Protože vím, že i když to tak vypadá, někde uvnitř je schovaná ještě pořádná rezerva!