Taky máte někdy dny, kdy se cítíte pod psa? Nejraději byste někam zalezli a nic nedělali, s nikým se nepotkali…
Někdy stačí málo, únava a k tomu nějaká blbá myšlenka a už to jede. Někdy ani nevím, kde se to vzalo, prostě den na nic.
Většinou mi pomůže odpočinek a nicnedělání, nějaká dobrota nebo fajn film. Když to ale nezabere, tak to chce vyšší level.
Každý máme jiný recept, mně pomáhá Vděčnost. Prostě se přemůžu a začnu myslet na to, za co jsem vděčná. V takových chvílích to nejde samo od sebe, začínám tím, že děkuju za všechny věci, které beru jako samozřejmost. Za jídlo, bydlení, oblečení, …
Za chvilku nastartuje v hlavě úplně jiný režim a mozek mi začne vymýšlet co všechno kolem sebe mám a za co mohu děkovat.
Přijde vám to jako pěkná blbina? Tak to někdy zkuste a uvidíte 🙂
Myšlenky v naší hlavě se navzájem přitahují, ty blbý přitáhnou další a další blbý. Ty příjemný přitáhnou další a další příjemný.
Je jen na nás, jaký chceme mít den 😉