Moje první kranio

Ke kraniu jsem přišla náhodou, jak to tak bývá. Kamarádka potřebovala někoho, na kom bude trénovat při svém výcviku. Absolvovala jsem u ní několik ošetření vždy potom, co se naučila něco nového. Naše první setkání si pamatuji moc dobře. Bylo to úplně jiné než jsem čekala. 

Klid, přijetí, příjemný pocit…kamarádka postupovala od chodidel směrem k hlavě, pomalu, vždy chvíli zůstala na místě, někde krátce jinde déle. Někde jsem cítila teplo, jinde zimu, někde vůbec nic. Zvláštní bylo určitě to, že jsem ležela na zádech a ještě zvláštnější, když mi dala ruku pod zadek 😀 

To je jedno z hlavních míst, kde se naše tělo umí velmi dobře uvolnit. Z její ruky sálalo teplo a to se rozlévalo do celého těla. Byl to moc příjemný pocit. Když postupovala dál, cítila jsem se různě. Chvílemi jsem měla potřebu vše kontrolovat, chvílemi se třeba i obviňovat proč mě to a to místo bolí. 

Nebylo to ale vůbec potřeba, vše nakonec povolilo a bolest vždy odešla. Přiznávám se, že jsem vůbec nechápala, jak je možné, že jsem po ošetření tak unavená, když jsem hodinu jen tak ležela. Cítila jsem se jako po jakékoli jiné masáži. Potřebovala jsem hodně pít a měla jsem hlad. 

Změny se neděly hned, ale postupně skoro celý měsíc. Při dalších ošetřeních, moje tělo méně kontrolovalo co všechno se děje a více si užívalo klid a naprostý relax. Tím, že se mohlo hluboce uvolnit, odešla i spousta uložených emocí a napětí v těle. 

Jaké bylo Vaše první kranio?