Život na horské boudě

Miluji hory, jako malá jsem s rodiči jezdila do Tater, do Krkonoš, do Jeseníků. Jako velká jsem se rozhodla na hory odstěhovat. Volba padla na Krkonoše. Tady jsem začínala jako lektorka ekologické výchovy na Rýchorách. Pokračovala do Janských Lázní a odtud znovu na horskou boudu.

Splnil se mi tak jeden krásný sen. Mohla jsem žít další rok na hřebeni Krkonoš a každé ráno z okna koukat na Sněžku. Tato pohádka byla tvrdě vykoupena dalšími událostmi, ale velice překrásná.

Jaké to je žít v tisíci metrech? Jste mnohem více ve spojení s přírodou, jeleni se vám pasou za domem 🙂 Více si vážíte pomoci druhých.  Soustředíte se na podstatné věci a nezbývá vám čas na zbytečnosti. Televizi nepotřebujete, o společenský život máte postaráno 🙂

Vytváříte prostor, který je útočištěm pro všechny uhoněné lidi z města. Pro školy, rodiny i firemní kolektivy. Každá skupina má svá přání a potřeby a je na vás zajistit, aby se cítili jako doma. A když se vám to povede, přichází úžasný pocit 🙂

Školáci zdraví stylem Máte tady wifi? Rodiny zaplní boudu do posledního koutu dětským smíchem i pláčem. S partami přátel a kolegů máte o zábavu postaráno až do rána bílého. Být boudařem je poslání, je to životní styl.

Je krásný, ale tvrdý. Je to něco za něco. Je třeba hodně dobře plánovat síly, čas i peníze. Je třeba se nebát říci si o pomoc. To všechno jsem se zde naučila a byla to velmi intenzivní roční škola.

A jak vypadá váš den? Ráno vstáváte o hodinu až dvě dřív než ostatní, připravíte snídani, poklidíte to, co jste večer nestihli. To vás zaručeně probere, takže na snídani už jste čilí a vítáte s úsměvem hosty. Jste tu pro ně,  bavíte se o plánech na dnešní den, o počasí i o tom, co bude k večeři. Když se všichni vypraví za jejich dobrodružtvím, vy si dáte uklízecí kolečko, opatříte zásoby, chystáte večeři a taky odpočíváte, abyste byli večer plni sil. Abyste byli milí, pohodoví a příjemní hostitelé.

A takhle pořád dokola. Že by vás to nebavilo? Odměnou je krásné pracovní prostředí, stále nová setkání, nové výzvy a každodenní dobrodružství. A když všichni odjedou, hory jsou jen vaše. Nemusíte nikam, jen vyjdete ven, sednete si na zápraží. Vy jste tam, když svítá. Vy jste tam, když se přichází pást zvířata. Vy jste tam, když zuří fujavice. Vy jste tam, když padají první vločky i když rozkvétají první květiny.

Můj obdiv patří všem boudařům, kteří se vzdali života v komfortu, kteří den co den vstávají, aby nám všem vytvořili příjemný prostor pro náš odpočinek, zábavu a pohodu. A  tak se příště nezlobte až nebudou mít třeba laté, ale jen kávu s mlékem. Nebo jim zkuste pomoct tím, že si po sobě uklidíte tak, jako doma. Vám to nic neudělá, jim to ušetří hodně sil a zbydou jim pro milý úsměv, kterým vás potěší.